Co si v ne tak nepravděpodobném světě, kde je naše planeta pokryta samořiditelnými laboratořemi o velikosti továren Gigafactory, domníváme o vědě? Nedávno jsem v Austinu pořádal seminář s @cosmos_inst a @mbrendan1 na téma "AI a republika vědy". Se seznamem četby sahajícím od Aristotela po AlphaFold jsme zkoumali ústřední otázku, jak se bude věda vyvíjet ve světě s vědci v oblasti umělé inteligence a samořídícími laboratořemi. Několik poznatků: 1. Vědci zabývající se umělou inteligencí mohou urychlit produkci smysluplných "vědeckých" informací, ale věda se zabývá rozšiřováním certifikovaných znalostí. Tato certifikace je nejen předběžná (Popper), ale také hluboce sociologická a normativní (Merton, Kuhn). Popper přesvědčivě argumentuje, že i kdybychom dokázali postavit "indukční stroj", který se učí reprezentovat svět objevováním dříve nepovšimnutých vzorců, indukční stroj funguje pouze na základě objektivní funkce a modelu světa vloženého lidským inženýrem. To, co inženýr považuje za "dělání vědy" – co se počítá jako smysluplný vzorec, platný experiment nebo uspokojivé vysvětlení – nás vrací k neustále se vyvíjející otázce jak cílů, tak hranic vědy, otázkám, na které musí Republika vědy odpovědět jako v podstatě politický orgán. 2. Umělá inteligence může být příliš schopná zůstat pouhým nástrojem. Otázka občanství umělé inteligence je pro budoucnost naší Republiky vědy zásadní. Polanyi modeluje komunitu vědců – Republiku vědy – jako hayekovský vznikající řád. Stejně jako je cena produktem nesčetných individuálních tužeb a úprav na trhu, i věda se podobá politickému tělesu expertů, z nichž každý má omezené znalosti, pracujících společně, aby poskládali masivní skládačku znalostí, v níž každý objev upravuje úsilí ostatních. V moderní době Republika věd vyžaduje pro získání občanství doktorát, ale to vylučuje nejen občanské vědce, ale také umělou inteligenci. Je umělá inteligence nástrojem – superinteligentním dalekohledem – nebo je v republice řádným občanem? Pokud se umělá inteligence stane řádným občanem, může se muset změnit struktura řízení republiky. Zůstane-li nástrojem, musíme se ptát: čí nástroj, který slouží k jakým cílům? 3. Příslib umělé inteligence ukončit stagnaci závisí na správné diagnostice nemoci. 90 % všech vědců, kteří kdy žili, dnes žije (de Solla Price), ale podle mnoha měřítek má novost a význam vědeckých objevů klesající tendenci (Cowen a Collison). Pokud jsou překážkami pro vědu kladení správných otázek, zvrácené pobídky k publikování a institucionální skleróza, musí se umělá inteligence zaměřit přímo na tyto problémy, nikoli pouze publikovat větší objem článků. Může nám umělá inteligence pomoci motivovat kvalitu před objemem, zveřejňovat negativní výsledky, a ne jen úspěchy připravené na PR, a zkoumat nové modely objevování a výchovy talentů? Náš sylabus, seznam čtení a další zde: