Můj poslední okamžik v Marfě. To, co dělá ArtBlocks Weekend tak přitažlivým, není jen umění. Jsou to kolize. Způsob, jakým je to místo zadrátované. Malá mřížka uprostřed pouště, město s 1 400 dušemi, které najednou hučí dvakrát tolika umělci, sběrateli a zvědavci, kteří kolem sebe obíhají jako světlušky. Nemůžete ujít deset stop, aniž byste se otřeli o příběh. Můj brzký ranní let z El Pasa znamenal vyklouznout před úsvitem, takový ten druh odchodu, který se děje šeptem. Ale Marfa se mnou ještě neskončila. Někde mezi posledním barovým světlem a černou pouštní oblohou zářila ulička přízračným světlem paprsků aut na volnoběh. Provizorní focení. Zahlédnu @dave_krugman, ten nezaměnitelný @WorthandWorth klobouk jako maják protínající tmu. Zatímco před deseti lety jsme spolu krátce pracovali na projektu, osobně jsme se setkali jen o den dříve, ale v době Marfy nám to připadalo jako týden. Ukázalo se, že to ani nebylo jeho natáčení. Jen obíhal kolem okamžiku, byla to jeho vlastní kolize, s fotoaparátem v ruce, a zachycoval, co mu noc nabízela. Tak tady to je, poslední kolize. Pohled do zákulisí. Marfa mě řádně rozloučila.