Pravděpodobný scénář je takový, který si můžeme představit, že se stane, odpovídá našim mentálním modelům a nedávným zkušenostem, ale pravděpodobný neznamená pravděpodobný. A i když je něco skutečně pravděpodobné, neznamená to, že z toho můžeme vytěžit hodnotu. Souvislé příběhy působí uspokojivě a přesvědčivě právě proto, že řeší nejednoznačnost a vytvářejí řád ze šumu. Přesto tato psychologická pohodlnost nemá žádný vliv na skutečnou pravděpodobnost a tato pravděpodobnost má jen malý vliv na ziskovost. Tak co s tím uděláme? Pokuste se aktivně vyvrátit sami sebe, kvantifikovat základní efekt, o kterém předpokládáme, že existuje, a podrobte náš přesvědčivý příběh neúprosnému empirickému zkoumání. Učíme se oddělit hodnocení toho, jak dobře příběh drží pohromadě, od hodnocení toho, jak je pravděpodobné, že se bude vyvíjet. A nakonec si uvědomíme, že nejelegantnější příběh může být jednoduše ten, který náš mozek zkonstruoval tak, aby cítil, že má vše pod kontrolou.